Naše rekonstrukce vily v časopise Můj dům

Rodina se třemi dětmi koupila dům z devadesátých let minulého století, který imitoval architekturu v secesním stylu. Bylo třeba jej přizpůsobit tak, aby byl nejen efektivně využit, ale také tomu, aby se zde rodině hezky žilo. Začali jsme praktickým využitím přízemí domu. Už na první pohled bylo jasné, že jsou v domě dveře, které se nepoužívají, bytostně schází výhled do krásné zahrady a v kuchyni chybí úložné prostory. Uvažovali jsme o stavebních zásazích jako bourání příček a zásadním zvětšení oken. K tomu nedošlo, protože by to znamenalo i přesuny dalších instalací a dům by nebolo delší dobu možné využívat. Tím jsme definovali rozsah rekonstrukce vily.

Budu nyní citovat z článku v časopise: „Proto jsme nakonec začali tradičně od podlahy. „Nejprve jsme se proto pustili do výběru vhodné podlahy a věnovali se také nutné rekonstrukci schodiště,“ říká architektka EvaLövenhöferová, která se návrhem rekonstrukce zabývala. „Obojí jsme se rozhodli zrealizovat z dubového masivu. Nádherně to sjednotiloa také zútulnilo prostor.“

Jako detail vyladění jsme i vyměnili dveře v hale. Původní dřevěné barevně splývaly s barvou nábytku, proto je nahradily bílé. A jak dopadla nová kuchyně, obývací pokoj, předsíň nebo jídelna s odpočinkovým koutem? To si přečtěte v Můj dům.

Aby se celý prostor co nejvíce sjednotil, jsou detaily truhlářské práce na nábytku shodné s detaily na čtvercovém jídelním stole a také na polstrované lavici. I zdánlivé maličkosti totiž dokážou dané místo nádherněpropojit a sladit. Galerii najdete mezi našimi realizacemi.

Několik rad na závěr. Pokud máte malé děti, soustřeďte se na ty části bydlení, které s dětmi nutně potřebujete. Sedací souprava může snadno dojít k újmě. Podlahová krytina musí být dostatečně odolná, aby vydržela nápor koloběžek a autíček. A jídelní stůl musí být tak velký, aby se k němu vešla celá rodina.